Co to jsou "místa síly"?

Co to jsou "místa síly"?

"Místa síly" jsou velice zajímavý ekologický jev, který má velký význam pro duchovní práci.

Uvedený termín, se v duchovní vědě poprvé objevil z úst Juana Matuse, popisovaného v knihách Carlose Castanedy.

"Místa síly" jsou geografické zóny, někdy velké, jindy jen maličké, na kterých se nacházejí energetická pole, významná pro lidi.

Hned je třeba poukázat na to, že existuje blízký, a někdy s tím i těsně spojený jev — jsou to energetická pole, vytvářená rostlinami a technickými zařízeními (transformátory, elektrickými vedeními s vysokým napětím atd.).

"Místa" síly se nacházejí na povrchu Země, pod ní (například v metru), nad ní, a také na vodních nádržích. Charakteristiku podstatné části "míst síly" můžeme objasnit následujícím způsobem. Země (jako planeta) je mnohorozměrná struktura. V ní se nacházejí všechny projevy mnohorozměrného prostoru — od fyzického ("hrubohmotného") až k úrovni Tvůrce. V závislosti na struktuře krystalové mřížky veškeré Země vcelku nebo jednotlivých okrsků její kůry mohou v těch či oněch místech dominovat, nebo naopak se projevovat slaběji, energopole těch či oněch prostorových dimenzí. Takže "místa síly" vypadají jako "díry" v hutných prostorových dimenzích, "zaplněné" energií té či oné jemné energetické vrstvy.

Klasifikace míst síly

Podle Juana Matuse se místa síly rozdělují na pozitivní a negativní. K těm prvním počítal místa předávající lidem svoji energii, ke druhým odebírající. Avšak ta první nejsou nezbytně vždycky příznivá, a ta druhá nepříznivá. Například existují "místa síly" energii "odsávající", která mohou být využívána pro očišťování organizmu od hrubých, chorobotvorných energií, tj. pro vyléčení. A naopak, některá "místa síly", mající přebytek energie, mohou místo užitku přinášet škodu, pokud je jejich energie hrubá nebo obsahuje nežádoucí informační charakteristiky, například vyvolává úzkost, stesk atd.

Proto je lepší rozdělovat "místa síly" na pozitivní a negativní podle kritéria jejich objektivní významnosti. V takovém případě budou místa s přebytkem nepříznivých energií patřit ke skupině negativních "míst síly".

Je důležité si všimnout, že se v literatuře "místa síly" někdy pokoušejí definovat pomocí termínů "anomální" nebo "geopatogenní" zóny. To není správné. Nejsou "anomáliemi", "nepravidelnostmi". A tím spíš se pro všechna "místa síly" nehodí termín "geopatogenní" zóny, tj. "pro Zemi charakteristické zóny, vyvolávající onemocnění".

"Místa síly" jsou skutečně velice různorodá.

Existují taková, která aktivují výlučně anáhatu, nebo višuddhu, nebo přední meridián, a darují nám blaženost.

A jsou taková, která vyvolávají hypertrofované pociťování svého"já" — "nafoukaného" a přezíravého.

Jsou taková, která vyvolávají u všech přítomných "bezdůvodnou" radost, smích.

Existují "místa síly", pustošící člověka energeticky, což může vést ke "smrtelné" únavě a onemocněním, jestliže se tam usadíme k odpočinku nebo usídlíme.

Jsou jiná "místa síly", vyvolávající úzkost, strach. Člověk, který chápe, o co jde, jednoduše udělá několik kroků dozadu. Ale nechápající se může snadno stát obětí mystické hrůzy.

Bývají i místa, vyvolávající agresivitu, stav "opilé rozezlenosti". A tak dále.

To znamená, že negativní "místa síly" můžeme rozdělit na dvě skupiny:

a) odebírající organizmu potřebnou energii;

b) vytvářející nežádoucí psychické stavy.

Teď vyjmenujeme varianty pozitivních "míst síly".

První skupinou jsou "místa síly", obsahující přebytek příznivé energie, kterou snadno předávají člověku. Tato energie může být v některých případech méně, a v jiných více zjemnělá. Někdy dominuje úzké spektrum energií, odlišujících se podle kritéria "jemnosti — hrubosti", někdy — široké. Méně jemnou energii můžeme také využívat, když ji převádíme po "mikrokosmické dráze" a sublimujeme ji takovým způsobem na jemnější energie. A jemnými energiemi si můžeme naplňovat organizmus, provádět "krystalizaci". To znamená, že "krystalizaci" můžeme zabezpečovat nejen prostřednictvím energie potravy, ale i tak, že ji získáváme bezprostředně z prostoru na "místech síly".

Druhou skupinou pozitivních "míst síly" jsou ta, která aktivují jakoukoli energostrukturu organizmu (čakru, meridián aj.) a vytvářejí prostřednictvím toho prospěšnou aktivaci emocionálně-volní nebo intelektuální funkce organizmu.

Třetí skupinou jsou "místa síly", dodávající vědomí tu či onu formu (nebo, jazykem Juana Matuse, měnící polohu "bodu spojení"). Tato jejich vlastnost umožňuje trénovat pohyblivost, "elastičnost" energie vědomí, rozvíjet ji, pociťovat sama sebe jako vědomí aktivní, silné.

"Místa síly" čtvrté skupiny převádějí vědomí (jestliže je už dostatečně rozvinuto) do té či oné prostorové dimenze. To je také jakási gymnastika pro vědomí. Juan Matus říkal, že předtím, nežli může začít skutečně velkou, seriózní práci, musí adept předběžně desettisíckrát přemístit "bod spojení". Vědomí se musí stát pohyblivým, lehce tekoucím, volně se přemísťujícím po celé škále "rozpětí emanací" v mezích mnohorozměrného prostoru, působit na jakékoli vzdálenosti.

K páté skupině můžeme přiřadit "místa síly", vtiskávající příznivé stavy toho či onoho člověka (či lidí). Taková jsou například "místa síly, vytvářející se v místech meditací nebo na hrobech lidí, kteří se duchovně vysoko pozvedli.

Jak nacházet místa síly

"Místa síly" můžeme v zásadě nacházet s pomocí biolokačních virgulí a kyvadel. Ale na rozdíl od rozvinutého vědomí, dávají tyto přístroje jenom velice chabou představu o daném jevu. S pomocí virgule nebo kyvadla můžeme o "místě síly" říci jenom to, že "tady něco je". Biolokační metoda je v daném případě podobná tomu, jako když člověk s velice oslabeným zrakem stanovuje, že je tady tma nebo světlo. Ale ten, kdo má normální zrak, vidí celé spektrum barev, ale nejen barvy, ale i emocionální nasycenost jejich kombinací a prolínání, vidí v nich život. Takový je rozdíl mezi mechanickým, přístrojovým, určováním energetických gradientů, doprovázejících "místa síly", — a jejich bezprostředním poznáním svým organizmem cestou slaďování sebe jako rozvinutého vědomí s jejich mnohorozměrnými projevy.

"Místa síly" jsou všude. Setkáváme se s nimi ve městech, v lesích, v močálech, i v horách.

Níže uvádíme krátký návod na hledání "míst síly" z knihy V. Antonova "Jak se poznává Bůh": 

"První, co je k tomu potřeba, je vyjít vědomím z hlavy: mysl musí zmlknout.

Za druhé — musíme v tu dobu hledat Boha, Cestu k Němu, a ne řešit pozemské problémy.

Za třetí — na začátku takové praktiky nám může pomoci následující technika. Pocítíme se oblečení do širokých zvonových sukní, které začínají nahoře přímo od krku. Úplně zaplníme sebou celý prostor pod tou sukní. Vtáhneme tam i hlavu. A — v tomto stavu — se lehce koulíme po povrchu Země — po nějaké cestičce mezi lesy, poli, loukami… Pociťujeme Zemi!

Právě tohle je výborné cvičení v ekologii mnohorozměrného prostoru!"