Co to jsou "místa síly"?
"Místa síly" jsou velice zajímavý ekologický jev, který má velký význam
pro duchovní práci.
Uvedený termín, se v duchovní vědě poprvé
objevil z úst Juana Matuse, popisovaného v knihách Carlose Castanedy.
"Místa síly" jsou
geografické zóny, někdy velké, jindy jen maličké, na kterých se nacházejí energetická
pole, významná pro lidi.
Hned je třeba poukázat na to, že
existuje blízký, a někdy s tím i těsně spojený jev — jsou to energetická pole,
vytvářená rostlinami a technickými zařízeními (transformátory, elektrickými
vedeními s vysokým napětím atd.).
"Místa" síly se nacházejí
na povrchu Země, pod ní (například v metru), nad ní, a také na vodních
nádržích. Charakteristiku podstatné části "míst síly" můžeme objasnit
následujícím způsobem. Země (jako planeta) je mnohorozměrná struktura. V ní se
nacházejí všechny projevy mnohorozměrného prostoru — od fyzického
("hrubohmotného") až k úrovni Tvůrce. V závislosti na struktuře krystalové
mřížky veškeré Země vcelku nebo jednotlivých okrsků její kůry mohou v těch či
oněch místech dominovat, nebo naopak se projevovat slaběji, energopole těch či
oněch prostorových dimenzí. Takže "místa síly" vypadají jako
"díry" v hutných prostorových dimenzích, "zaplněné" energií
té či oné jemné energetické vrstvy.
Klasifikace míst síly
Podle Juana Matuse se místa síly
rozdělují na pozitivní a negativní. K těm prvním počítal místa předávající
lidem svoji energii, ke druhým odebírající. Avšak ta první nejsou nezbytně
vždycky příznivá, a ta druhá nepříznivá. Například existují "místa síly"
energii "odsávající", která mohou být využívána pro očišťování
organizmu od hrubých, chorobotvorných energií, tj. pro vyléčení. A naopak,
některá "místa síly", mající přebytek energie, mohou místo užitku
přinášet škodu, pokud je jejich energie hrubá nebo obsahuje nežádoucí
informační charakteristiky, například vyvolává úzkost, stesk atd.
Proto je lepší rozdělovat "místa
síly" na pozitivní a negativní podle kritéria jejich objektivní
významnosti. V takovém případě budou místa s přebytkem nepříznivých energií
patřit ke skupině negativních "míst síly".
Je důležité si všimnout, že se v
literatuře "místa síly" někdy pokoušejí definovat pomocí termínů
"anomální" nebo "geopatogenní" zóny. To není správné. Nejsou
"anomáliemi", "nepravidelnostmi". A tím spíš se pro všechna
"místa síly" nehodí termín "geopatogenní" zóny, tj.
"pro Zemi charakteristické zóny, vyvolávající onemocnění".
"Místa síly" jsou skutečně velice
různorodá.
Existují taková, která aktivují
výlučně anáhatu, nebo višuddhu, nebo přední meridián, a darují nám blaženost.
A jsou taková, která vyvolávají
hypertrofované pociťování svého"já" — "nafoukaného" a
přezíravého.
Jsou taková, která vyvolávají u všech
přítomných "bezdůvodnou" radost, smích.
Existují "místa síly",
pustošící člověka energeticky, což může vést ke "smrtelné" únavě a
onemocněním, jestliže se tam usadíme k odpočinku nebo usídlíme.
Jsou jiná "místa síly",
vyvolávající úzkost, strach. Člověk, který chápe, o co jde, jednoduše udělá
několik kroků dozadu. Ale nechápající se může snadno stát obětí mystické hrůzy.
Bývají i místa, vyvolávající
agresivitu, stav "opilé rozezlenosti". A tak dále.
To znamená, že negativní "místa
síly" můžeme rozdělit na dvě skupiny:
a) odebírající organizmu potřebnou
energii;
b) vytvářející nežádoucí psychické
stavy.
Teď vyjmenujeme varianty pozitivních "míst
síly".
První skupinou jsou "místa
síly", obsahující přebytek příznivé energie, kterou snadno předávají
člověku. Tato energie může být v některých případech méně, a v jiných více
zjemnělá. Někdy dominuje úzké spektrum energií, odlišujících se podle kritéria
"jemnosti — hrubosti", někdy — široké. Méně jemnou energii můžeme
také využívat, když ji převádíme po "mikrokosmické dráze" a
sublimujeme ji takovým způsobem na jemnější energie. A jemnými energiemi si
můžeme naplňovat organizmus, provádět "krystalizaci". To znamená, že
"krystalizaci" můžeme zabezpečovat nejen prostřednictvím energie
potravy, ale i tak, že ji získáváme bezprostředně z prostoru na "místech
síly".
Druhou skupinou pozitivních
"míst síly" jsou ta, která aktivují jakoukoli energostrukturu
organizmu (čakru, meridián aj.) a vytvářejí prostřednictvím toho prospěšnou
aktivaci emocionálně-volní nebo intelektuální funkce organizmu.
Třetí skupinou jsou "místa
síly", dodávající vědomí tu či onu formu (nebo, jazykem Juana Matuse,
měnící polohu "bodu spojení"). Tato jejich vlastnost umožňuje
trénovat pohyblivost, "elastičnost" energie vědomí, rozvíjet ji,
pociťovat sama sebe jako vědomí aktivní, silné.
"Místa síly" čtvrté skupiny
převádějí vědomí (jestliže je už dostatečně rozvinuto) do té či oné prostorové
dimenze. To je také jakási gymnastika pro vědomí. Juan Matus říkal, že předtím,
nežli může začít skutečně velkou, seriózní práci, musí adept předběžně
desettisíckrát přemístit "bod spojení". Vědomí se musí stát
pohyblivým, lehce tekoucím, volně se přemísťujícím po celé škále "rozpětí
emanací" v mezích mnohorozměrného prostoru, působit na jakékoli
vzdálenosti.
K páté skupině můžeme přiřadit
"místa síly", vtiskávající příznivé stavy toho či onoho člověka (či
lidí). Taková jsou například "místa síly, vytvářející se v místech
meditací nebo na hrobech lidí, kteří se duchovně vysoko pozvedli.
Jak nacházet místa síly
"Místa síly" můžeme v
zásadě nacházet s pomocí biolokačních virgulí a kyvadel. Ale na rozdíl od
rozvinutého vědomí, dávají tyto přístroje jenom velice chabou představu o daném
jevu. S pomocí virgule nebo kyvadla můžeme o "místě síly" říci jenom
to, že "tady něco je". Biolokační metoda je v daném případě podobná
tomu, jako když člověk s velice oslabeným zrakem stanovuje, že je tady tma nebo
světlo. Ale ten, kdo má normální zrak, vidí celé spektrum barev, ale nejen
barvy, ale i emocionální nasycenost jejich kombinací a prolínání, vidí v nich
život. Takový je rozdíl mezi mechanickým, přístrojovým, určováním energetických
gradientů, doprovázejících "místa síly", — a jejich bezprostředním
poznáním svým organizmem cestou slaďování sebe jako rozvinutého vědomí s jejich
mnohorozměrnými projevy.
"Místa síly" jsou všude.
Setkáváme se s nimi ve městech, v lesích, v močálech, i v horách.
Níže uvádíme krátký návod na hledání
"míst síly" z knihy V. Antonova "Jak se poznává Bůh":
"První, co je k tomu potřeba, je
vyjít vědomím z hlavy: mysl musí zmlknout.
Za druhé — musíme v tu dobu hledat
Boha, Cestu k Němu, a ne řešit pozemské problémy.
Za třetí — na začátku takové praktiky
nám může pomoci následující technika. Pocítíme se oblečení do širokých
zvonových sukní, které začínají nahoře přímo od krku. Úplně zaplníme sebou celý
prostor pod tou sukní. Vtáhneme tam i hlavu. A — v tomto stavu — se lehce koulíme
po povrchu Země — po nějaké cestičce mezi lesy, poli, loukami… Pociťujeme Zemi!
Právě tohle je výborné cvičení v ekologii mnohorozměrného
prostoru!"
